Jak vybrat elektrokolo?

Zpět

S rychle rostoucí popularitou a stále se rozšiřující nabídkou elektrokol je pro zákazníka výběr nového modelu stále obtížnější disciplínou. Stejně jako u klasického kola, i u elektrokola je třeba zohlednit celou řadu parametrů. Jedině tak se vaše investice promění v absolutní spokojenost a radost z jízdy. Se správným výběrem vám rádi poradíme právě v tomto článku nebo v naší specializované prodejně v Rožnově pod Radhoštěm.

Haibike patří mezi top výrobce elektrokol

varianty elektroko

Stejně jako u kol klasických, i u elektrických variant nalezneme kola určená pro pány, dámy i děti. Dámské modely jsou celkově menší a mají jinou geometrii rámu. Neplatí ale, že by se od pánské varianty odlišovaly razantním snížením horní rámové trubky. Dámské varianty mají kratší rám i představec, takže je kolo celkově ovladatelnější, dále užší řídítka, kratší sedlo s rozšířenou zadní částí a někdy i měkčí odpružení a gripy. V praxi se však kromě dámských, a ne tolik rozšířených dětských modelů, setkáváme převážně s koly typu unisex. Důvodem je, že ačkoliv ženy mají jinou konstituci těla (delší nohy a kratší trup), někdy jim zkrátka sedí více kola univerzální.

typ vyuziti

Bez ohledu na kvalitu a cenu konkrétního produktu není žádný model zcela univerzální. Základní dělení (elektro)kol je dle typu jejich využití:

Jak je patrné již z názvu, městské elektrokolo je navrženo pro jízdu ve městě a stává se tak šikovným pomocníkem pro přepravu do práce, do školy i na nákupy. S dojezdem až 180 km se však hravě dostanete kamkoliv potřebujete, zatímco na zadní nosič zase uložíte jakýkoliv náklad (třeba nákup). Samozřejmou a užitečnou výbavou jsou světla, odrazky či blatníky.

Předpoklad veřejných komunikacích znamená výrobu méně výkonných motorů, které zvládnou polní či lesní cestu (tj. lehký terén), při zachování příznivé ceny a vysokého komfortu. Městské elekrokolo díky vzpřímenému (rekreačnímu) posedu nabízí větší pohodlí i lepší přehled o okolním dění. Najdeme tu snadné odnímaní baterie, zatímco nižší rám nabízí snadné nasednutí na kolo, což se hodí při nošení městského oblečení či fyzickým omezením (například u seniorů). Jednoduché ovládání, nízká váha a zároveň nejnižší cena dělají z městského kola ideální prostředek pro přepravu se po městě. Proto si neváhejte prohlédnout naši nabídku.

  • Skládací elektrokola

I tato alternativa k městkým kolům je určena pro přepravu po městě. Navíc však nabízí jednoduché a rychlé složení, což umožnuje úsporné? uskladnění, snadné přenášení, stejně jako převoz v autě či MHD. Skládací mechanismus se liší dle výrobce, avšak celkově je třeba počítat s menší odolností konstrukce. Kvůli důrazu na skladnost má kolo také znatelně menší kola (20“), což sice znamená větší obratnost, ale o to hůře překonává nerovnosti a nehodí se ani na delší vzdálenosti.

Treková a krosová elektrola se hodí pro dlouhé cesty po asfaltu, zpevněných cestách či lehkém terénu. Kombinuje se zde stále ještě vcelku komfortní posed (tzv. neutrální), jež v úhlu 40° mezi tělem a rovinou silnice šetří záda. Narazíme zde na větší průměr kol (obvykle 28“) a viditelně užší pláště s menším vzorkem. Trekové kola jsou na rozdíl od krosových lépe vybaveny pro dlouhé vyjížďky (světla, blatníky, nosiče). Obě kategorie jsou však ve své podstatě pohodlnými dopravními prostředky s nízkou váhou, které snadno překonají dlouhé vzdálenosti a oproti městkým modelům i o něco obtížnější terén. Naši nabídku najdete zde.

Horské elektrokolo (neboli MTB či mountain bike) je jasnou volbou pro jízdu v rozmanitém terénu. Hlavní výhoda horských kol tkví v hravém zvládnutí vysoké zátěže v jakéhokoliv terénu. Ať už se vydáte na cyklostezku nebo na hory, MTB díky své pevné konstrukci a širším plášťům s hlubším vzorkem nebudou mít žádný problém. Odolnější vůči vnějším vlivům bývá také elektromotor a baterie, což se odráží v konstrukci a někdy i v podobě přidaného ochranného pouzdra. Horská kola kromě sportovního vzhledu nabízí také výkonnější motor s vyšším točivým momentem, takže v terénu vás nezaskočí žádná překážka. Na druhou stranu je třeba počítat s celkově vyšší hmotnost a průměrně vyšší cenou. V některých případech mají MTB svou pánskou a dámskou variantu. U pánské verze je horní trámová trubka vedena vrchem, u dámské verze snížena - od hlavové trubky ubíhající směrem k zadnímu kolu. Sportovněji založené ženy však často volí pánské verze rámů. V této kategorii se také nejčastěji setkáváme s odpružením a kotoučovými hydraulickými brzdami. Typické jsou také široké gumy s hlubokým vzorkem. Někteří zákazníci si pořizují horské kolo pro jeho sportovní vzhled, výkon a další výhody (např. celoodpružení), ale chtějí s ním jezdit hlavně po silnici. To lze vyřešit osazením užších plášťů, případně doplněním blatníků či světly. Naši nabídku horských elektrokol si prohlédněte zde.

Některá horská elektrokola jsou svou geometrií, odpružením i jinými vlastnostmi určena pro specifickou disciplínu:

  1. Cross country (XC) - odpružení 80-120 mm - jde víceméně o klasické horské kolo. XC jsou zaměřeny na přenos lidské síly na pohon, důraz je kladen na rychlost a dojezd. S takovým strojem si užijeme i jízdu nahoru, stejně jako jízdu dolů.
  2. Trail - odpružení 120-160 mm - ubírá z efektivity při šlapání, zatímco viditelně robustnější komponenty poskytují vysokou odolnost a stabilitu na úkor vyšší váhy. Oproti dalším kategoriím však stále ještě poměrně lehká a nabízí přitom vyšší pohodlí než obyčejné horská kola. Typická je od přední části klesající horní rámová trubka, stejně jako zřetelně viditelný sklon vidlice. Délka zadní stavby rámu je o něco kratší, čímž se zvyšuje mrštnost v zatáčkách a kompenzuje celková délka kola (kvůli přednímu kolu vepředu). Taková geometrie přenáší těžiště dozadu a dolů, čímž vzrůstá stabilita. Kratší představec, širší řídítka, širší ráfky a pláště s hrubším vzorkem však negativně hrají do rychlosti a dynamiky v lehkém terénu.
  3. Enduro (neboli all mountain či back country) odpružení 130-180 mm - je ještě robustnější mašina pro těžší terén. Poměrně velké odpružení a celkově odolnější konstrukce kola a komponentů nabízí možnost spolehnout se na stroj téměř v jakémkoliv terénu. Nutná daň za to je však vyšší hmotnost. Jízda s takovým strojem je fyzicky náročnější, ale přejezd rozbitého povrchu je citelně příjemnější. Nejde již o kategorii, kterou by využilo tolik sportovců.
  4. Freeride - odpružení cca 170 mm - pokud neplánujeme jet do kopce (typicky díky lanovce), ale nepohrdneme sjezdem drsným terénem či skokem, potřebujeme kvalitní odolnou konstrukci. Ty sice mají vyšší váhu a méně převodů, zato však nabízí obratnost a jistotu, že se nám stroj nerozpadne za jízdy.
  5. Sjezd (downhill) - odpružení až 200 mm - vůbec největší míru odpružení nabízí kola určená pro překonání jakékoliv překážky při cestě dolů. S downhillem sjedeme prakticky cokoliv, ale do kopce se budeme trápit. Maximální propustnost terénem využijeme třeba když máme odvoz nahoru a cestou dolů musíme překonat vše. Kvůli nejextrémnějšímu terénu a možnosti spadnutí řetězu se setkáme s jedním převodníkem a velmi vysokou váhou.
elektrommotor

Jak velkou pomoc elekrokolo vlastně dodá, závisí na výkonu motoru. Jeho maximum je v ČR stanoveno na 250 W, protože právě takovou maximální hladinu povoluje zákon pro volný pohyb na veřejných komunikacích. Zatímco takový výkon využijí jezdci v těžším terénu, do města či na silnici stačí výkon menší. Pro alespoň hrubou představu zmiňme, že elektrokolo přidává asi 50 až 250 % energie jezdce v závislosti na parametrech výkonu a samozřejmě také zvolené míře pomoci. Zřejmě nejdůležitější parametr u výběru motoru je jeho umístění. Proto rozlišujeme:

+ Pohon v náboji předního kola – jedná se o nejstarší typ, který pomalu mizí z trhu. Výhodu lze spatři v rovnoměrnějším rozložení hmotnosti a to díky vyvážení váhy akumulátoru, který v tomto případě bývá často vzadu. Na druhou stranu se zde setkáváme s mírným prokluzováním předního kola na nerovnostech či kluzkém povrchu, takže je kolo vhodné zejména pro hladký povrch. Stejně tak je možné v řídítkách pocítit vibrace přenášené z motoru. Občas si uživatelé stěžují i na vyšší hlučnost, která je dána blízkostí motoru k uším.

+ Pohon v náboji zadního kola – jedná se o kompromis mezi nižší cenou a relativně dobrými vlastnostmi. Ačkoliv je zde oproti přednímu pohonu lepší přenos energie (neprokluzuje), s narůstajícím zatížením roste i neefektivita hospodaření s energií (v porovnání se středovým motorem). Stejně jako u předního kola, i zde je v případě defektu kola ztížena výměna duše, protože je třeba odpojit elektroniku z kola. Ačkoliv servis je o něco jednodušší než v případě středového pohonu, většinu laiků překvapí setrvačnost motoru i poté, co přestanou šlapat. Zatímco středový motor se vypne ihned, pohon v náboji ještě zhruba jednu sekundu běží a „tlačí“ dopředu. Proto se do brzdové páčky vkládá vypínač motoru. Ačkoliv jde kolo ubrzdit, jedná se o vcelku velký neduh, který bude vadit zejména při sjezdech a v těžším terénu. Naopak pokud cyklista chce motor používat na rovných trasách, případně do kopců, je pohon v zadním náboji dostačující. Zmínit je možné také do určité míry váhovou nevyváženost a s tím spojený nápor na všechny komponenty zadní části kole.

+ Středový pohon – umístění ve středu šlapání je nejlepší možné umístění pohonu jak z pohledu vyvážení, tak z pohledu jízdních vlastností. Středový pohon nabízí výrazně rychlejší reakci na požadovanou asistenci a vlivem přesného dávkování výkonu je také úspornější (lepší výdrž baterie a tím i delší dojezd). Díky minimálnímu riziku technických potíží je jasnou volbou do náročných podmínek. Opomenout nesmíme ani zachování možnosti snadno sundat zadní či přední kolo (například při defektu). Vzhledem k nutnosti přenést energii z motoru na kolo je zde větší namáhání řetězu, převodů a přehazovačky, což může mírně snížit jejich životnost. Zpravidla zde najdeme i méně převodů. Hlavní nevýhodou je vyšší pořizovací cena (kola od cca 40 tisíc), která se však vzhledem k delší životnosti do určité míry vrátí. Zmiňme alespoň některé středové pohony - Bosch, Yamaha, Bafang, Shimano a Brose. O jejich rozdílech se dočtete v samostatném článku zde.

  • Rychlost
    Maximální rychlost je ovlivněna použitou baterií, terénem, ale i zákonem. Zákon v ČR stanovuje maximální rychlost na 25 km/h a pokud tuto rychlost překročíme, pocítíme obtížnější šlapání, protože nám motor přestane dodávat energii. Tento zákon však neplatí v terénu, tedy mimo veřejné komunikace. Tam je pak možné využít off-road režim (pokud jej kolo podporuje), který zvýší výkon motoru a tím i rychlost. Pokud se s kolem chystáte do zahraničí, doporučujeme zjistit si tamní omezení.
  • Dojezd
    Jak daleko s elektrokolem reálně dojedeme, ovlivňuje výkon motoru, kapacita akumulátoru (baterie), profil tratě, ale i chování a váha jezdce. Jízda do jakéhokoliv kopce spotřebovává podstatě více energie, zatímco jízda z kopce energii nedobíjí (elektrokola nemají systém rekuperace). Velkou roli samozřejmě hraje také míra asistence. Cyklista si zpravidla může zvolit, do jaké míry chce od motoru vlastně pomoci. Jiný dojezd tak bude mít míra asistence na stupni jedna a na stupni šest. Proto je nemožné udat přesný dojezd s konkrétním kolem, přesto se výrobci se však snaží udávat alespoň dojezd přibližný. Obvykle narazíme na údaj o maximálním počtu kilometrů, ale občas se objevuje i časový údaj o výdrži baterie. V závislosti na parametrech konkrétního modelu narazíme na dojezd v rozmezí zhruba od 30 do 200? km, z hlediska času se jedná asi o 2 až 7? hodin jízdy. Dojezd ovlivňuje osazení kola i řídící elekronika, jež má za úkol hospodaření s energií dle aktuálního vytížení. Právě u osvědčených značek je pravděpodobnější, že hospodaření zvládnou co možná nejlépe.

Aktuální informace o vytížení motoru, zbývající kapacitě baterie, ale i najetých kilometrech, spálených kaloriích apod., se obvykle zobrazují na LCD displeji. Některé elektrokola disponují velkým displejem s nabídkou mnoha funkcí, zatímco jiná kola disponují pouze jediným tlačítkem na spuštění a ukazatelem baterie z LED diod. Nejčastěji se však setkáme s kompromisním řešením v podobě malého displeje, který přehledně nabízí všechny potřebné informace a zároveň nepřekáží.

baterie

Baterii lze z kola kdykoliv vyndat a díky váze jen několika kilogramů i snadno přenášet. Pro opětovné nabití tak není třeba nosit celé kolo, ale stačí vzít pouze baterii, kterou snadno dobijeme pomocí adaptéru. Aby nám baterii náhodou někdo neodcizil, lze ji v pouzdře kola obvykle uzamknout.

Výrobci baterií dnes již standardně udávají, kolik nabíjecích cyklů daná baterie zhruba vydrží. Obvykle jde o 500 až 700 cyklů (vydrží 3 až 6 let). Poté je možné zakoupit baterii novou, nebo tu stávající nechat repasovat. Vzhledem k dobrému poměru životnosti, váhy a ceny, se dnes užívá zejména moderních lithiových baterií, ve většině případů upravenými verzemi Li-Pol, LifePO4 nebo Li-Ion. Kvalitnější baterie jsou navíc vybaveny BMS (battery management system), elektronickou ochranou pro zvýšení životnosti.

Dle umístění baterie rozlišujeme tři možná umístění baterie

  • Baterie na nosiči

je doménou městských kol, kde se předpokládá využití nosiče, ale najdeme je také u některých kol trekových. Baterie je umístěna mezi dvě kovová „patra“, na jehož horní straně je prostor pro využití nosiče (třeba pro košík). Chování a ovladatelnost kola je ovlivněna v důsledku posunutí těžiště směrem k baterii. Oproti jiným typům však nechává zcela volný střed kola pro umístění láhví, kapes apod.

Bez názvu
  • Baterie za sedlovou tyčí

nepříliš rozšířené umístění, které se také nejčastěji využívá u městského nebo skládacího modelu. Výhody spočívají v nejnižším těžišti a přenesení váhy na středovou tyč, kdy není ovlivněno těžiště. Při bližším pohledu je možné všimnout si celkově delšího kola, které je prodlouženo právě kvůli vytvoření místa pro baterii.

2
  • Rámová baterie (válová či láhvová)

dostáváme se k nejlepší možné variantě. Rámová baterie zaujímá místo láhve na pití a nabízí nejvhodnější těžiště kola a perfektní vyvážení. Další předností je lepší vzhled a vyhnutí se deformaci klasické geometrie rámu či dalších komponentů. Stále více se také ukazuje trend vkládání baterie přímo do rámu, tedy do přední trubky, která je za tímto účelem o něco větší. Kromě lepšího vzhledu to znamená i lepší ochranu před okolními vlivy. Menší nevýhodou je znemožnění umístění láhve či tašky. Tento typ se používá u každého vyššího modelu.

4

Obecně platí, že nejkratší doba stavění a složení stanu bývá u expedičních stanů do extrémních podmínek. Turistické a trekové stany mívají rovněž krátkou dobu stavění. Naopak rodinné a rekreační stany s ocelovou konstrukcí jsou na jejich zkonstruování časově náročnější. Když k stavění přiberete děti nebo přátelé, hned vám půjde práce od ruky a navíc si užijete spoustu legrace.

rám

Rám je základním kamenem každého kola. Kromě jeho geometrie je dobré znát také materiál, ze kterého je vyroben. Nejčastěji se setkáme s materiály:

  • Ocel (Hi-Ten)

dříve zcela dominantní materiál je dnes vytlačen na okraj využití. Přestože ocel je velmi pevným a zároveň levným materiálem, jde o poměrně těžkou slitinu, která navíc podléhá korozi (povrchové úpravy jsou tak samozřejmostí). Přesto si své zastánce najde díky vyšší pevnosti a nízké unavitelností materiálu.

  • Hliník

valná většina elektrokol je postavena na hliníku. Hliník je nejenom levnější, ale také třikrát lehčí než ocel. Jelikož však nedosahuje stejné pevnosti, trubky se vyrábí s o něco větším průměrem. Přesto je ve výsledku rám oproti oceli o zhruba polovinu lehčí. Na druhou stranu hliník nezvládá absorpci nárazů a veškeré vibrace tak přenáší na jezdce.

  • Karbon

„materiál budoucnosti“ je uhlíkový kompozit vyroben z desítek až stovek tisíc uhlíkových vláken. Oproti oceli jde o 5x lehčí a 6x pevnější materiál. Karbon jezdci nabízí citelně nižší váhu, vyšší tuhost a pružnost, stejně jako slušnou životnost (neztrácí na pevnosti). Kromě zmíněných vlastností vyšší cenu vyvažuje i schopnost absorbování části otřesů a vibrací (snižuje tak potřebu odpružení). Vlastnosti karbonu je navíc možné do značné míry upravovat a tak vždy záleží na konkrétním záměru výrobce. Karbon je aktuálně nejlepším materiálem a najdeme prakticky u každého vyššího modelu. Přesto se často skloňuje nebezpečí z vnějšího poškození. Zatímco karbon hravě ustojí zatížení, na které je konstruován, u některých levnějších modelů může být méně odolný vůči vnějším nárazům (např. při pádu).

  • Ostatní 

v praxi někdy narazíme i na méně používané materiály. Jde zejména o slitiny titanu (složitější výroba, vyšší cena, ale nízká hmotnost, vysoká pevnost a pohlcení vibrací), slitiny magnesia nebo hliník s přidaným scandiem.

Klíčovým parametrem pro výběr kola je také správně zvolená velikost rámu. O tom si můžete přečíst v našem dalším článku, nebo se jednoduše obraťte na naši pobočku v Rožnově pod Radhoštěm.

odpruzeni

Ať už vám cestu zkříží jakákoliv nerovnost, odpružené kolo vám zajistí maximální možné pohodlí. Dávno už neplatí, že se jedná jen o záležitost horských modelů a odpruženou vidlici dnes najdeme u většiny horských a trekových strojů. Odpružení je navíc vhodné pro lidi s některými chronickými zdravotními problémy (např. s klouby). Při najetí na kámen či kořen se tlumené kolo nadzvedne, zatímco rám zůstane téměř ve stejné poloze. Získáváme tak lepší ovladatelnost, protože kolo nereaguje na každou překážku odskočením. Počítat je třeba i s lepším kontaktem kol s povrchem, kterému se přizpůsobí. Zároveň není třeba si při jízdě odsedat, abychom kvůli přejíždění větší překážky měnili těžiště. V drtivé většině případů odpružení nalezneme u horských a trekových modelů.

Výrobci nabízí dvě konstrukční řešení odpružení:

  • Pružinové odpružení vidlice jednodušším a také levnějším konstrukčním mechanismem jsou pružinovky. Dle terénu a hmotnosti jezdce je možné regulovat sílu pružiny, případněji ji vyměnit za jinou. Nevýhodou tohoto řešení je přenášení netlumených a opožděných rázů. Pokročilejším mechanismem tak jsou pružiny s tlumičem, nejčastěji jde o olej (tvoří tzv. pružinoolejovku). Mnohdy lze do určitého limitu měnit i tuhost chodu.
  • Vzduchové odpružení vidlice mnohem elegantnějším řešením je odpružení na bázi vzduchu. Pružinu (případně tlumiče) nahrazuje stlačený vzduch, jehož tlak lze dle potřeby měnit klasickou pumpičkou. Na rozdíl od pružiny je zde možné upravit odpružení přesně na váhu jezdce. I v tomto případě je možné přidat olejový tlumič (tzv. vzduchoolejové vidlice). Správně nastavené odpružení obecně nabízí stabilnější chování a celkově se méně houpe.

Odpružení se vyrábí ve dvou variantách:

  • Odpružená vidlice (hardtail) - je nejčastější u kol nižší a střední kategorie. Absence zadního odpružení znamená větší záběr a hodí do kopců či na asfalt.
  • Celoodpružené kolo (full suspension) – v tomto případě máme odpruženou jak vidlici, tak rám kola, díky čemuž jsou tlumeny naprosto všechny vibrace z terénu. Vzhledem k celkově větší stabilitě není problém jet rychleji i po méně stabilním povrchu. Je třeba počítat s o něco vyšší váhou kola a občasným servisem navíc. Protože zadní odpružení něco stojí, dostává se zákazník v určité cenové hladině k otázce, zda si pořídit nejlevnější celopéro s horšími komponenty nebo kolo s odpruženou přední vidlicí s lepšími komponenty. Každá varianta má své pro a proti.

Kromě konstrukčního řešení je hlavním parametrem odpružení výška zdvihu. Základ je 80 až 100 mm u obou variant, ale mnohem vyšší zdvihy najdeme u modelů určených pro některé specifické sporty jako je např. downhill. Ať tak či onak, je nutné nastavit odpružení dle váhy jezdce. To může být problém u příliš lehkých či těžkých cyklistů a pružinové vidlice, protože dodaná pružina je určena pro průměrnou váhu. Lze to však vyřešit její výměnou. Po usednutí na kolo by se měla vidlice snížit o jednu třetinu až jednu čtvrtinu zdvihu.

Pokud místy jezdíte po tvrdém povrchu a do kopců, můžete zohlednit i možnost zamykání odpružení. Touto možností, kterou lze někdy ovládat i z řídítek, odpružení zcela "vypneme". Ačkoliv odpružení do značné míry mírní nerovnosti terénu, absorbuje i námi vynaloženou sílu. Pokud však nejedeme zrovna do kopce, jde jen o několik málo procent energie. Vidlice se liší také ve vracení se do původní polohy. Zejména kvalitnější vidlice dokáže hbitě reagovat na nerovný terén, zatímco méně reaguje na pohyby jezdce (např. při šlapání ve stoje).

brzdy

5
  • Ráfkové brzdy

jedná se o dobře známé brzdy (nejčastěji "véčka"), kde gumové špalíky svírají ráfky a tak brzdí (proto ráfkové). Tím se zároveň opotřebovává ráfek, což při jeho tloušťce okolo 3 mm? znamená nutnost jednou za čas ráfek vyměnit. Jedná se o nejjednodušší typ, který se využívá především u městských kol a celkově levnějších variant. Zřejmou nevýhodou je horší brzdný účinek kvůli snadnému dostání nečistot (prach, voda, mastnota) na ráfek. Při brždění lankem je třeba vyvíjet určitou sílu, takže při nutnosti častého brždění (při cestě z kopce) nás v závěru mohou bolet prsty. Vzhledem ke snadnému opotřebování špalíků je třeba regulovat délku lana.

6
  • Kotoučové mechanické brzdy

o něco účinnější jsou brzdy kotoučové mechanické. Ty využívají brzdný disk, který z obou stran svírají brzdové destičky tlačené pístkem. Na rozdíl od kotoučových hydraulických však je zde jedna destička stabilní, zatímco druhá pohyblivá kotouč lehce ohýbá. Jelikož je kotouč umístěn vedle kola, není brzdný účinek ovlivněn deformací kola (osmicí). S ráfkovými brzdami mají společné, že jsou ovládány skrze kovové lanko (bowden). Proto u nich také najdeme obdobné problémy, ať už jde o potřebu regulovat jeho délku nebo odpor brzdové páky. V praxi se setkáme velikostmi 140 až 200 mm a platí, že čím větší průměr kotouče, tím lepší brzdný účinek i chlazení. Vpředu bývá zpravidla o něco větší kotouč, protože je větší kolo vždy více zatíženo (i když se to na první pohled nezdá).

  • Kotoučové hydraulické brzdy

jedná se o zdaleka nejúčinnější typ, který je samozřejmostí pro každého trochu náročnějšího jezdce. Zatímco princip brždění je totožný jako u brzd mechanických, způsob ovládání je jiný - lanko je zde nahrazeno kapalinou. V náročnějších podmínkách hydraulické kotoučovky citelně zvyšují nejen pohodlí, ale i bezpečnost jezdce. Je třeba uvědomit si, že díky přidané energii z elektrokola se v průměru pohybujeme rychleji, takže máme menší prostor pro reakci a kolo zároveň potřebuje účinnější brzdy, aby včas zabrzdilo. Opět brzdy tolik neovlivňují povětrnostní podmínky (voda, bahno, sníh apod.) a k ovládání stačí jen několik prstů (často jeden nebo dva). Automaticky se navíc dolaďuje krok páky při opotřebovávání brzdové destičky, což znamená minimální nároky na servis. Menší nevýhodou je o něco málo vyšší váha a horší seřízení, stejně jako o něco vyšší hmotnost. Nové technologie ale činí tyto brzy cenově dostupnějšími a lehčími. Jako kapalina se používá buď minerální olej (popis charakteristiky) nebo brzdová kapalina (popis charakteristiky). Kapalinu je třeba vyměnit nejpozději po 2 letech.

prumer

Při výběru průměru kola zohledňujeme jak velikost postavy, tak požadované vlastnosti elektrokola. Menší kola nabízí lepší ovladatelnost a hodí se tam, kde je třeba hbitě měnit rychlost a směr (vhodné např. do města a techničtějších tras). Menší kola jsou tak ve výsledku celkově hravější a živější. Větší průměry se zase nepatrně pomaleji roztáčí, mají vyšší váhu a vyžadují i pevnější výplet. Díky větší setrvačnosti ale vyniknou v lepším překonávání vzdáleností. Nabízí také snadnější překonání překážek a tak celkově plynulejší jízdu, stejně jako menší pravděpodobnost defektu. Větší styčná plocha ze zemí zase znamená lepší přilnavost, stabilitu a větší objem pneumatik zase funguje jako pasivní odpružení. Nejčastěji se setkáme s následujícími velikostmi uváděných v palcích:

  • Průměr 10" až 24" - dětské modely
  • Průměr 20" - je typický pro skládací kola
  • Průměr 26" byl dříve jedinou velikostí. Dnes se spíše doporučují lidem s nižší výškou. Cítíte se na něm díky menší výšce bezpečněji a kolo se dá lépe ovládat. Hodí se na kratší vyjížďky s potřebou manévrovat. Často je najdeme u městských kol.
  • Průměr 27,5" je zlatou střední cestou. I když logika napovídá, že jde jednoduše o střed mezi 26" a 29", praxe ukázala že 27,5" mají váhu a akceleraci podobnou 26" kolům, zatímco nerovnosti zvládají téměř jako 29" kola. Jde tedy o jakýsi univerzál, který si z velké části odnáší výhody menších i větších kol.
  • Průměr 28" - určeno pro krosová/trekingová kola
  • Kola o průměru 29" ačkoliv se tato velikost dostává v poslední době do popředí, za ideální velikost ji považoval již Gary Fisher, jeden z otců horské cyklistiky. 29“ kola jsou nejrychlejší, avšak vyžadují více síly na ovládání. Tyto kola jsou ideální pro jezdce s výškou 175 cm a výše. Naopak nehodné jsou pro uživatele menší 170 cm, a nehodí se ani pro zdvih nad 140 mm.
převody

Dříve panoval trend, že čím víc převodů máme, tím lépe pro nás. Postupně se ale přidávalo čím dál víc převodů vzadu, a tak se počet převodů vpředu začal snižovat. A tak se rozšiřovalo použití dvoupřevodníků (dvě kolečka vpředu) i jednopřevodníku. Jednopřevodník nepotřebuje tolik součástek, a tak se snižuje náročnost údržby a o pár set gramů také váha. Další výhodou je jednodušší ovládání, protože nemusíme přemýšlet, zda přehazovat vzadu či vepředu. Odpadá i ladění přesmykače a řetěz padá jen minimálně. Na druhou stranu bude jednopřevodník více namáhán a o to dříve jej bude třeba vyměnit. Zároveň bude řetěz ve větším úhlu, protože jedno kolečko musí obsloužit všechny zadní převody. Hlavní nevýhodou jednopřevodníku je, že si snížíme počet převodů. Otázka na rozseknutí otázky převodů tak je, zda si s menším počtem převodů vystačíme.

Kolik toho přehazovačka vydrží a jakému prostředí odolá, záleží na její kvalitě. První rozdíl je v materiálu, lepší materiály vydrží déle a jsou zároveň lehčí. U lepších přehazovaček narazíme na karbon, hliník a titan. Ty levnější mohou být z lisovaného plechu?, které jsou samozřejmě méně odolné vůči nárazům i nečistotám.

závěrem

Konečnou cenu elektrokola je vždy vyšší, než je cena kola klasického. Stejně jako u obyčejných kol, i u elektrokol najdeme široké cenové rozpětí v závislosti na kvalitě a typu jednotlivých komponentů. Ačkoliv na trhu lze najít i elektrokola za 20 tisíc Kč, je třeba počítat s těžkým rámem, méně účinnými brzdami, méně výkonným motorem, menší kapacitou baterie a celkově horší odolností. S tím jsou spojeny o to větší další starosti a náklady. Pokud se na své elektrokolo opravdu chcete spolehnout, radíme nepořizovat si kolo pod touto cenovou hladinou. Cenu ovlivňují nakonec jiné vlastnosti kola, než jsou výše popsané charakteristiky. Levnější modely mohou například komplikovat jízdu bez spuštěného motoru, kdy poháněné kolo klade větší odpor a jízdu tak zpomaluje. Dále je třeba si uvědomit, že vzhledem k dynamičtější jízdě jsou tyto mechanické části namáhány daleko více než u běžných kol. Proto osazení nejlevnějšími komponenty vede k jejich nižší životnosti. U levnějších variant kol a to zejména nespecializovaných výrobců se lze setkat s překvapením v podobě plastového dílu. Ten může kdykoliv prasknout a najít náhradu nebývá vždy jednoduché. Zákazníci si tak často musí nechat vyměnit celý systém, například kompletní systém přehazovačky. I několik málo tisíc mezi modely někdy znamená velký rozdíl (např. středový motor místo motoru v náboji).

Závěrem bychom vyjádřili názor na elektrofikaci kola, tedy přestavění klasického kola na elektrokolo. Když si uvědomíme, že nejlevnější sada elekrofikace (bez práce a kola) stojí přes 15 tisíc Kč, s hodnotou klasického kola se dostáváme na cenu elektrokol. Zároveň se přestavba na elektrokolo nemůže rovnat vlastnostem a chování kola navrženého přímo pro pohon a baterii. U nás najdete jen ty nejlepší značky jako Haibike, KTM, Kellys, Lectron, 4ever nebo stroje od českého výrobce Crussis. V naší půjčovně si navíc elektrokola můžete vyzkoušet na vlastní kůži.

Doporučujeme

Kontaktujte nás

Prorok Sport, s.r.o. Nádražní 32, Rožnov pod Radhoštěm +420 736 609 409 / info@sportovna.cz